Raumplan - Strukturální plán - Plan libre jsou 3 základní prostorové plány používané ve 20. století
STRUKTURÁLNÍ
PLÁN klade důraz na nosnou
konstrukci, která slouží zároveň k vymezení prostor. Pracuje zejména se stěnami
a pilíři, případně prostorovými buňkami, které mají jak funkci nosnou, tak v
sobě zároveň vymezují užitný prostor. Vždy platí, že protory jsou definovány
konstrukcí. Pokud pracujete s tímto plánem, nejvíce asi budete používat
stěnu a pilíře. Představitelem takové architektury je Louis I. Kahn.
RAUMPLAN se na rozdíl od strukturálního plánu a planu libre odehrává nikoli v ploše, nýbrž v prostoru. Obytné místnosti mají různou výšku a jsou vůči sobě v prostoru posunuty v závislosti na jejich charakteru a významu. V praxi to znamená, že hlavní obytná místnost v domě (obývací pokoj) by byla největší, měla nejvyšší strop a nejlepší napojení na hlavní schodiště. Naopak provozní a soukromé prostory jsou obvykle řešeny jednodušeji, často již v ploše. Raumplan nejvíce používal ve své tvorbě Adolf Loos.
Pokud pracujete s rauplanem, vaším cílem nebude tvořit co nejvíce prostor. Stačí 2-3 prostory přiměřené velikosti, které na sebe zajímavě navážete a prostorově i opticky je propojíte.
PLAN LIBRE se od předešlých dvou plánů liší především v chápání nosných a dělících konstrukcí. Zatímco u raumplanu i strukturálního plánu nosné konstrukce zároveň vymezovali vnitřní prostor, pro Plan libre je charakteristické oddělení nosné konstrukce od konstrukcí vymezujících prostor. Tím, že konstrukce vymezující prostor ztrácí svou nosnou funkci, stává se prostorové uspořádání staveb na konstrukci nezávislé a umožňuje větší variabilitu vnitřních prostor. Hlavním představitelem tvorby podle Planu libre (volného plánu) je Le Corbusier (zejména ve 20. a 30. letech).
U Planu libre se zaměřte zejména na jednoduchou nosnou konstrukci, kolem níž bude spíš obtékat.
Le Corbusier, Villa Baizeau, Carthage, 1928 (zdroj: http://www.laboratorio1.unict.it/2006/lezioni/ada02/pagine/102.htm) |
Žádné komentáře:
Okomentovat